Zemřel „Sportovec století“ Muhammad Ali

Ten, který „bodal jako včela a létal jako motýl“, americký boxer a „Sportovec století“, jak ho tituloval v roce 1999 Sports Illustrated, Muhammad Ali zemřel v úzkém rodinném kruhu v pátek večer 3. června v nemocnici ve Phoenixu ve věku 74 let. Od té chvíle vyjadřují obdiv této legendě lidé po celém světě. Loučí se s ním i jeho někdejší rivalové, sportovci, celebrity, politici.

Dvaatřicet let bojoval Muhammad Ali s Parkinsonovou nemocí, neurodegenerativním onemocněním centrální nervové soustavy. Příčinou úmrtí byl septický šok, způsobený závažnou infekcí a následnou sepsí. Rozloučení s legendou se bude konat v pátek v rodném Louisville v tamní sportovní hale KFC Yum! Center, jež pojme dvacet dva tisíc lidí. K uctění Aliho památky pronesou proslovy mimo jiné bývalý americký prezident Bill Clinton, herec Billy Crystal a televizní komentátor Bryant Gumbel.

Muhammad Ali, vlastním jménem Cassius Clay, se narodil v Lousville v Kentucky do chudé jižanské rodiny 17. ledna 1942, tedy v době, kdy ještě rasová rovnoprávnost byla pouhým snem. K jeho neskutečně rychlým nohám mu nejspíše dopomohlo, že musel, poté, co mu bylo ukradeno jízdní kolo a v rodinném rozpočtu na autobus nezbývalo, denně běhat do školy. Ve dvanácti letech pak začal boxovat. Během svých studií na střední škole vyhrál 100 ze 108 zápasů a dvě mistrovství Amatérské atletické unie. Stal se národním šampionem v polotěžké váze a následně v roce 1960 na Letních olympijských hrách v Římě získal zlatou olympijskou medaili. Nastal čas na přestup do světa profesionálního boxu.

Jen čtyři roky tomuto sebestřednému černošskému mladíkovi stačily k získání titulu mistra světa v těžké váze. To se mu povedlo jako nejmladšími boxerovi v historii. V následujících letech titul získal ještě dvakrát. Vítěznému tažení učinila přítrž až počínající Parkinsonova nemoc, která se poprvé projevila brněním v rukách a komolením řeči v roce 1980, kdy vyzval Larryho Holmese k zápasu o titul WBC v těžké váze.

Jeho legendární zápasy mezi provazy se nesmazatelně zapsaly do dějin boxu. Zápas ve kterém se utkal 8. března 1971 v Madison Square Garden s Joem Frazierem je právem označován jako „Zápas století“. Nezapomenutelné je ale i utkání o titul s Georgem Foremanem, které Don King zorganizoval v africkém Zairu 30. října 1974, či „Masakr v Manile“, kde opět stanul proti Joe Frazierovi.

Kariéra Muhammada Aliho je však spojena nejen s dnes již legendárními zápasy v ringu, ale i s jeho občanskými postoji. Po získání prvního titulu mistra světa v těžké váze označil příjmení svých předků, pocházející z dob, kdy byli otroky, za otrocké a vyzval všechny, aby ho nazývali Muhammad Ali. „Já jsem Muhammad Ali, svobodný člověk, to znamená člověk milovaný Bohem a trvám na tom, aby toto jméno lidé používali, mluví-li ke mně a o mně,“ prohlásil. Následně pak konvertoval k islámu, o což již několik let usilovali muslimové z černošského hnutí Islámský národ.

V roce 1967 odmítl nastoupit do armády a zúčastnit se války ve Vietnamu. „Nemám nic proti Viet Congu, protože nikdo z nich mě nenazval negrem“, k tomu prohlásil. Na tři roky tak přišel o boxerskou licenci, velká část veřejnosti ho odsoudila, a tak se stáhl mezi své blízké z Islámského národa. Zpět do ringu mu pomohl až Joe Frazier. Mnohé Američany svým rozhodnutím postupně přispěl k zamyšlení o smyslu této války.

70. letech ho vyprovokoval gang bílých motorkářů k bitce. Ali je s přehledem spráskal a následně zahodil zlatou olympijskou medaili z Říma do řeky. Náhradní dostal až v roce 1996, kdy zapaloval olympijský oheň v Atlantě. Prostě byl svéráznou osobností s vlastními názory, kvůli kterým ho někteří nesnášeli, ale mnozí i dodnes obdivují.

"Bůh k sobě povolal svého šampiona. Brzy na viděnou, Největší," uvedl Mike Tyson.